Koncert skupin HARLEJ a KOMUNÁL v České Lípě v sobotu 2. 11. 2019 byl fantastický hudební zážitek!
Chlumecká heavy legenda KOMUNÁL začala před půl devátou, a to svěží odpichovkou „Poslední kulka“, což je aktuální klipovka na youtube. Frontman Luboš Suchánek v dlouhém černém hábitu tradičně táhl celý set, který zahrnoval průřez 20leté kariéry skupiny, a díky výbornému nazvučení všech nástrojů i krásně vynikly klávesy v písních „Je to zlý“, „11hodin“ nebo „Černý koně“. KOMUNÁL dokázali navodit skvělou atmosféru i filmovou projekcí za svými zády, a to nejsilněji při skladbě „Volnej pád“, kdy se na plátně objevily drsné scény ze stejnojmenného thrilleru s Michaelem Douglasem, nebo při písni „Cesty do nebe“, kdy si všichni mohli připomenout film Forrest Gump s jedinečným Tomem Hanksem, jak zachraňuje vojáky ve vietnamské válce. Kapela přesvědčivě hraje svůj originální atmosférický rockmetal, dokáže zahrát srdceryvnou baladu, ale i dynamický hit jako „Zapalte nás“, který natočili původně s kapelou Dymytry, a který na koncertě věnovali loni zesnulému zpěváku Vláďovi Šafránkovi. Závěrem pozvali všechny na největší koncert, který uspořádají na konci března příštího roku v pražské Lucerně, kde pokřtí připravované album „Naše věc“.
Headlineři HARLEJ vystoupili v Crystalu vůbec poprvé, ale jak prozradil zakládající kytarista Tonda, Lípu znají z doby koncertních šňůr Alkeholu. Na úvod vypálili šlágr „Zfetovanej“, čímž okamžitě rozezpívali celý sál. Ten byl vskutku pozitivně naladěn, všichni aplaudovali na každou skladbu, protože evidentně znali všechny hity kapely. A že jich Harlejáci mají! Zazněly „Možná“, „Kapitán Morgan“, „Přirození“, „Proč pocit mám“ nebo „Hodný holky zlí kluky chtěj“ – ze stejnojmenné poslední desky se hrálo poměrně často, ale zaslouženě! Tomáš Hrbáček úžasně zpíval a své charisma jednoznačně potvrdili i všichni ostatní, prošedivělý basák Kolinss nebo vtipně komický kytarista Milan Hoffmann! Celý HARLEJ „jel na plný plyn“ skoro hodinu a půl, nejsilnější potlesk zazněl při hitovce „Strážní andělé“, která má tak zpěvný refrén, že si ho chcete stále zpívat, a při šlapavé brnkačce „Než to s náma půjde ke dnu“, při které byly do publika zcela trefně vypuštěny barevné balóny. Letité hity „Pověste ho vejš“ a „Svařák“ si diváci na závěr vykřičeli jako přídavky. Všechny pak překvapily staré hity pouze v akustickém kytarovém provedení se zpěvem.
V sobotu 2.11. proběhl v KD Crystal intenzivní rockový koncert skupiny Harlej, ze kterého publikujeme krátkou reportáž. Těsně před koncertem se mi podařilo odchytit zakládajícího člena, kytaristu Tondu Rauera, a položit mu pár aktuálních otázek kolem skupiny.
Ahoj Tondo, máte venku čerstvý klip „Nejsem zklamanej“, který oplývá klasickým soundem, i když je možná trochu jemnější a pomalejší, než býval. Znamená to změnu v hudební tváři Harleje, protože dobře vím, že jste hrávali i punkovější věci?
To vůbe ne. Písnička je možná pomalejší, ale rozhodně na novém albu budou i drsnější věci, které jsme hrávali i v počátcích skupiny. Nové album máme v podstatě hotové a mělo by vyjít na přelomu února a března 2020. Sice ti zatím neprozradím název, poněvadž ho opravdu neznám, ale těšíme se na jeho prezentaci už teď.
Předpokládám, že chystáte i nějaké oslavy, protože budete slavit již 25 let. Dokázal by sis tenkrát představit, že tak dlouho budete vystupovat?
Na oslavy se rozhodně těšíme a hraní pojmeme trochu pompézněji – chceme udělat velké turné po halách, aby si to lidé opravdu užili. Zahrajeme naše nejlepší skladby, hity z celé kariéry Harleje. Jako každý muzikant jsem na začátku 90. let doufal, že s hudbou, kterou dělám – tenkrát to byl i Brian, pak Brain či Alkehol – bych mohl být úspěšný, pak čas letěl a Harlej nakonec opravdu vydržel, za což jsem vděčný a moc si toho vážím.
Jak vůbec název Harlej vznikl – byla tady nějaká inspiraci motorkami (Harley-Davidson)?
Za začátku ani ne, měli jsme různé nápady, ale kdy jsme pak natáčeli demo, tak první věc bylo Volání krve, které mělo trochu feeling motorkářského světa, napadlo nás si to pracovně označit Harley 125. Když jsme točili první CD, tak z obav, aby nás brandová politika tenkrát nestíhala, jsme si ypsilon nahradili jéčkem. No a pak se to chytlo.
Ty si ale v té době rozjel i projekt BRAIN, se kterým jste letos na jaře vydali nádherné eponymní album, i když se ho již nedožil zpěvák Vláďa Šafránek, který loni bohužel po dlouhé nemoci zemřel. Jak vnímáš jeho odchod s odstupem času?
Je to stále těžké, protože Vláďa byl můj dlouholetý kamarád a i když se naše cesty na čas rozešly po jeho odchodu z Harleje, byli jsme stále ve spojení a myslím, že poslední roky jsme si byli lidsky blíže než kdykoliv před tím. Byl to bohém české rockové scény, se kterým jsem zažil neopakovatelné okamžiky a je mi hrozně líto, že jsme s Brainem nestihli udělat více.
Letos nás opustila ještě větší hudební hvězda, určitě tušíš, kdo. Jak jsi vnímal úmrtí Karla Gotta?
Rozhodně nás opustila silná a velká osobnost, a to nejen v hudební oblasti. Já jsem sice spíše vždy tíhnul k Vaškovi Neckářovi a Petře Janů, ale paradoxně na jedné staré písni od Gotta jsem se v dětství vlastně naučil používat gramofon (smích). Musím ale dodat, že ještě více než odchod zpěváka je podle mě smutnější, že odešel otec rodiny a dvou malých dětí, to je myslím ještě větší lidská ztráta.
Takže vnímáš rodinu jako základ všeho?
Stoprocentně! Pro mne je rodina jako svazek vrcholem všech lidských vztahů, jsem tak vychovaný a naše rodina se na sebe myslím mohla a může vždycky spolehnout. A to říkám, přestože jsem si vlastní rodinu nezaložil. Anebo možná právě proto!